Hned po příjezdu nás potkal ředitel místní ZOO, který nás požádal, jestli bychom se mu na týden nepostarali o zvířata, mezitím co bude ve vzdálených končinách lovit nový exemplář do jeho podniku. Rádi jsme souhlasili a těšili se na nenáročné drbání slona za uchem.
Naše představa o snadném týdnu se ale rozplynula hned první noc, kdy nám všechna zvířata utekla z klece. Dokud byla stopa čerstvá, pustili jsme se po družstvech za nimi. Za svitu měsíčku a baterek na ruční pohon se nám podařilo zachránil slona, doplout pro tučňáka, dojít si pro žirafu, vyšplhat se za hadem a dokonce najít i klíč od ZOO, který tam někdo pohodil. Víc už jsme nestihli a po náročné noci jsme šli zpátky na kutě.
Druhý den jsme se nejdříve vydali nachytat mravence. Občas nám to trochu znepříjemnil mravenečník nebo jeho zákeřnější verze: lidovečník. Nakonec jsme ale slavili úspěch. Na odpoledne nám zbyl odchyt lva. Rozhodli jsme se mu připravit návnadu: kýbl masa. To jsme získali od místního farmáře odměnou za vyhubení hejna vran, které mu pustošilo pole. Lva jsme na návnadu doopravdy nalákali a podařilo se nám ho uspat, přestože většina uspávacích šipek trefila lva do oka.
Večer jsme si ujasnili, co se všechno stalo a došli jsme k jasnému závěru: v ZOO bylo 10 zvířat a jedno z nich muselo odemknout všechny klece a ostatní vyhnat ven. Protože jsme očekávali, že „záškodník“ by mohl udeřit znovu, rozhodli jsme se o využití místní samotky. Tam jsme každý den zavřeli (a tím naprosto izolovali od okolního dění) jedno zvíře a počkali, jestli události následujícího dne potvrdí jeho vinu či nevinu.
Třetí den jsme urychleně dochytali chybějící zvířata a unaveni jsme se hrnuli k obídku. Po obědě jsme ale došli k nepříjemnému zjištění: jídlo „někdo“ přiotrávil a všichni byli zasaženi nepříjemnými projímavými účinky. Přes ty jsme se nejdříve museli přenést my a až následně hledat lék i pro zbylá zvířata. Ten jsme nezískali od naší zdravotnice, jak jsme očekávali, ale až od Vaška, kterého jsme na provizorně-vyrobených nosítkách odnesli přes kilometr dlouhou necestou (přes nástrahy hejna rozzuřených mravenců) zpátky na faru. To jsme stihli v naprosto fantastickém tempu!
Ani další den jsme si neodpočinuli. Hned po ránu nás překvapil ředitel blízké ZOO, který si přijel pro chameleóna, kterého jsme mu prý slíbili. Po chvíli zmatků jsme zjistili, že „někdo“ v noci zavolal onoho ředitele, aby pro chameleóna přijel. Dopoledne jsme tedy strávili ověřováním toho, jestli cizí ředitel mluvil pravdu. I přes zmatek v telefonní ústředně se nám to podařilo, a tak jsme museli cizímu řediteli proplatit náhrady za zbytečný výjezd. Protože ty ale činily zhruba stonásobek našich peněžních rezerv, přistoupili jsme k celé situaci zodpovědně a chybějící peníze jsme do večera poctivě vydělali hazardem.
Pátý den „někdo“ znečistil akvárium pro tučňáky. Proto jsme ho vypustili a i přes mnoho znesnadňujících faktorů se nám z něj podařilo dostat ohromné množství špíny. Když jsme chtěli po vykonané práci akvárium znovu napustit, zjistili jsme, že nám v tom „někdo“ opět zabránil, když zničil stavidlo. Pro to jsme se vydali odpoledne. Jenomže cestu k výrobci stavidel nikdo netrefil, dokonce tři ze čtyř družstev se chvíli pohybovali na místech, kde je nikdo nečekal a ani nevěděl, že se tam právě pohybují (laicky: ztratili se). Proto musel tučňák přes noc vydržet bez vody.
Šestý den jsme zjistili, že „někdo“ otrávil slona. Naší prioritou ale i tak zůstalo získání nového stavidla. Než jsme k němu došli, zjistili jsme podle indicií, že slon není otrávený, jak se nám na první pohled zdálo, ale pouze nabarvený. Po získání stavidla jsme si nejdříve vydatně odpočinuli. Odpoledne jsme se pak odebrali k rybníku, kde jsme umyli slona i sebe.
Poslední den nás „záškodník“ překvapil. Když jsme chtěli jít ven, zjistili jsme, že nás zamknul. Dosud jsme pomocí samotky vyřadili z podezření 5 z 10 zvířat. Protože se však čas krátil, bylo nutné při pátrání zrychlit. Proto jsme nejdříve sbírali užitečné informace a s pomocí velmi složitého systému jsme o každém ze zbylých podezřelých získali velmi podrobné znalosti. Pak už stačilo prohledat jejich domečky, bedlivě si všímat podezřelých předmětů a „záškodník“ byl jasný. Byl to medvěd.
Chtěli jsme si pro něj dojít, ale utekl nám. Nejdříve jsme našli omluvný dopis, vysvětlující jeho chování: Když se doslechl, že ředitel jede pro nové zvíře, došlo mu, že když jsou všechny klece v ZOO plné, musí nové zvíře vystřídat nějaké staré. A protože je starý, často nemocný, a ze všech zvířat v ZOO nejméně exotický, bylo mu jasné, koho ze ZOO vyhodí.
Nejdříve jsme se rozhodli medvědovi odpustit, a nakonec jsme ho i našli a dovedli zpět do ZOO. Na závěr nás překvapil ředitel, který si ze vzdálených končin přinesl papouška…i s klecí.
Náš tábor končil se začínajícími povodněmi, které nám samotný odjezd ještě mírně zdramatizovaly. Nakonec jsme se ale všichni dostali do Neratovic a z nádraží jsme se rozprchli do svých domovů.