Drazí farníci,
právě jsme se vrátili z farního tábora. Bylo nám opravdu velikým potěšením a ctí strávit s partou dětí a asistentů velmi obohacující týden.
Tábor se konal v Sudějově, byl určen pro mladší děti (6-10 let). Děti se v rámci celotáborové hry rozdělily do pěti skupin a získávaly s pomocí stařečka kouzelné artefakty, které jim pak chtěl zlý Rávsen (pozpátku Nesvár) sebrat – úkolem dětí pak bylo se spojit, odložit vzájemné soupeření a tak Rávsena porazit.
Co na táboře překvapilo Marka: Když jsem jezdil na farní tábor dříve, byl jsem více mezi dětmi. Teď jsem měl spíše úlohu „údržbáře“ (například jsem jedno dopoledne místo programu s dětmi musel odčerpávat vodu z žumpy, což opravdu není moje specializace). Také mne překvapilo, že jsem se z tábora kupodivu vrátil odpočatější než jak jsem se vracíval dříve.
Co na táboře dělalo Markovi radost: Především sledovat asistenty, jak si počínají. Bylo pro mne radostí vidět nové mladé talenty a těšit se z toho, jak to s dětmi umí a jak je to mezi nimi baví.
Co na táboře překvapilo Veroniku: Hlavně to, že jsme hned na poprvé vytvořili skvěle fungující tým. Čekala jsem, že se k tomu budeme dopracovávat několik let.
Co na táboře dělalo Veronice radost: Hlavně to, že bylo vidět, že jsou spolu děti rády a i s asistenty tvoří výbornou partu a pak také to, že všem chutnalo jídlo, které jsme s Lídou vytvořily a nebyly žádné zbytky.
Děkujeme všem rodičům, že jsme mohli jejich úžasné děti týden poznávat a učit se něco z jejich bezprostřednosti, veselosti a umění prožívat přítomný okamžik. Děkujeme Elišce Habartové, Klárce Mrázkové, Klárce Pištejové, Filipu Zemanovi a Václavu Krejčiříkovi, kteří jeli na tábor poprvé jako asistenti, že nám velmi pomohli celou akci zorganizovat – bylo radostí s nimi spolupracovat, oni jsou totiž opravdu výjimečně skvělí. Děkujeme Šárce Trhoňové a Kristině Kůlové, že se tak ochotně ujaly role starších asistentek a tvůrkyň programu – bez nich by to opravdu nešlo. Děkujeme Lídě Pavlíčkové za její pomoc v kuchyni a praktického ducha. A největší dík patří Bohu, především za to, že se tábor vydařil, že z něj můžeme mít radost a že vzpomínky na něj budou jistě uloženy hluboko v nás.
Marek a Veronika Cúthovi
