Červená Karkulka a ti druzí
“Že jsem takhle zbarvená, říkají mi Červená, Karkulka Červená, že jsem takhle zbarvená,” zpívalo si nebojácně na konci srpna v Jesenici hned několik Karkulek najednou. Přestože zlí vlci se snažili vystrkovat drápky, Karkulky se nepolekaly, ale zcela neohroženě se vrhly do mnoha dalších aktivit. A to ve společnosti nejen myslivců a babiček, ale i zlých vlků, kteří se nakonec přeci jen napravili a stali se z nich hlídací.
Ale než jsme se prozpívali milou operetkou Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře až na samý konec, stačili jsme hrát hry, naučit se spikeball, malovat a tančit jako o život, o dramaťáku ani nemluvě. A došlo i na film a fotografování. Díky otci Peterovi jsme dostali moc dobrou duchovní i hmotnou potravu – mši a zmrzlinu. A díky malým bojechtivým rytířům došlo i na křížové výpravy.
I když jsme na zpáteční cestě promokli jako myši, radost ze společně prožitých chvil déšť neodplavil. Už se těšíme na další, tentokrát už čtvrtý arttábor.
