S vděčností vzpomínáme na právě uplynulý krátký víkend strávený v klášteře sester Trapistek v Poličanech. Poutník, který sem přijde za tichem, modlitbou a rozjímáním, nalezne v plnosti to co hledá, a ještě mnohem víc. S možností být přítomni na modlitbách sester v kostele, jsme se díky jejich krásnému zpěvu přiblížili k nebi. Moderní a vkusně zařízené prostředí kláštera umožní i jeho návštěvníkům nejen duchovně prožívat strávené chvíle, ale také poskytuje dostatek soukromí, prostoru pro četbu, rozjímání a diskuze v různých oddělených prostorách nebo venku na lavičkách, kde vás obklopí nádherné přírodní panorama. Když k tomu přidáte pozorný a laskavý přístup tzv. sestry hostitelky, která má povoleno opouštět klausuru, aby se starala o příchozí, možnost rozhovoru s knězem, určitou volnost, kdy modlitby sester jsou pouze nabídkou, ne však podmínkou pobytu, dále jednoduchou, ale výbornou a dostatečnou stravu, možnost zakoupení různých ručních výrobků od sester nebo bio potravin a drobností, možnost vyrážet po okolí nabitém památkami a historií… cítíte, jak vás to najednou všechno směřuje k tomu, že se zde opravdu nemůžete cítit jinak než o kus blíže k „nebi“. Děkujeme za příležitost tento zapadlý kout poznat, všem doporučujeme ho také navštívit a věříme, že sami, nebo ještě s přáteli, se sem znovu jednou vrátíme.
Marcela a Petr Melicharovi
V pátek 1.6. jsme my biřmovanci, Marián s Maruškou a Otec Peter zavítali do kláštera sester trapistek v Poličanech. Mělo to být takové vyvrcholení naší biřmovací přípravy. Pocity z toho, než jsme tam vůbec dojeli, byly u nás velmi rozličné. Někdo se těšil dlouhé měsíce dopředu, někdo se prostě jen tak obyčejně těšil a já třeba z toho měl dokonce nemalé obavy, sám teď vlastně ani nevím proč.
Když jsme přijeli, jakoby nás někdo vytrhl z toho cyklicky se opakujícího uspěchaného života. Najednou v ten páteční večer nastalo takové nezvyklé ticho a my, zatím ještě roztěkaní a neklidní šli na večerní chvály. Tam jsme také poprvé zřeli sestry, ty však byly od nás oddělené. Působily všechny tak soustředěně jakoby v jakémsi vytržení, v dialogu s Bohem. To bylo až nakažlivé. Liturgický program sester se neomezuje pouze na večerní chvály, vše pro ně začíná ranní vigilií. Ptáte-li se v kolik hodin ráno, rád Vám odpovím. Ve čtyři hodiny ráno!! Já osobně jsem se možnosti zúčastnit se této části programu zbaběle vzdal, ale našli se v naší výpravě i tací, kteří si o této nekřesťanské hodině skutečně přivstali. Následující ranní mši jsem již nevynechal, to bych byl také už rovnou mohl zůstat doma.
Kromě svědomité modlitby mají sestry trapistky také na programu výrobu všech možných pochutin: sušenek, které jsem pro nedostatek financí ochutnat nemohl, čokoládu a nelze jen tak opomenout znamenitou karamelovou pomazánku, které mně bylo nabídnuto při snídani. Den pokračoval společným programem, čtením textů z Bible, které soukromě provozuji tak málo, že už si ani neuvědomuji, jak užitečné to je. Následující volný čas mohl každý využít po svém, já jsem se třeba vyrazil projít po nádherném zdejším slapském okolím.
Když jsme se vrátili, následoval oběd a pak také rozhovor s jednou ze sester, který byl z mého pohledu snad nejzajímavější bod celého programu. Mohu říct, že celý náš pobyt proběhl velmi hladce, avšak drobný problém se přeci jen vyskytl, když se Otec s Josefkou a Hankou snažili v sobotu večer odjet. Klášter se totiž na noc zamyká, a tak se již zmíněným podařilo na poslední chvíli nestihnout včas dojet (večerní chvály byly důležitější). Tuto drobnou komplikaci nakonec vyřešil místní kněz, který našim hrdinům otevřel bránu. I když to opravdu rychle uteklo, v neděli po obědě nás čekal již jen odjezd domů. Pakliže jste pobyt v klášteře zatím nezažili, mohu vám ho pouze doporučit, je to úžasné obohacení duchovního života věřícího a v neposlední řadě také výtečný fyzický i psychický odpočinek.
Když jsme přijeli, jakoby nás někdo vytrhl z toho cyklicky se opakujícího uspěchaného života. Najednou v ten páteční večer nastalo takové nezvyklé ticho a my, zatím ještě roztěkaní a neklidní šli na večerní chvály. Tam jsme také poprvé zřeli sestry, ty však byly od nás oddělené. Působily všechny tak soustředěně jakoby v jakémsi vytržení, v dialogu s Bohem. To bylo až nakažlivé. Liturgický program sester se neomezuje pouze na večerní chvály, vše pro ně začíná ranní vigilií. Ptáte-li se v kolik hodin ráno, rád Vám odpovím. Ve čtyři hodiny ráno!! Já osobně jsem se možnosti zúčastnit se této části programu zbaběle vzdal, ale našli se v naší výpravě i tací, kteří si o této nekřesťanské hodině skutečně přivstali. Následující ranní mši jsem již nevynechal, to bych byl také už rovnou mohl zůstat doma.
Kromě svědomité modlitby mají sestry trapistky také na programu výrobu všech možných pochutin: sušenek, které jsem pro nedostatek financí ochutnat nemohl, čokoládu a nelze jen tak opomenout znamenitou karamelovou pomazánku, které mně bylo nabídnuto při snídani. Den pokračoval společným programem, čtením textů z Bible, které soukromě provozuji tak málo, že už si ani neuvědomuji, jak užitečné to je. Následující volný čas mohl každý využít po svém, já jsem se třeba vyrazil projít po nádherném zdejším slapském okolím.
Když jsme se vrátili, následoval oběd a pak také rozhovor s jednou ze sester, který byl z mého pohledu snad nejzajímavější bod celého programu. Mohu říct, že celý náš pobyt proběhl velmi hladce, avšak drobný problém se přeci jen vyskytl, když se Otec s Josefkou a Hankou snažili v sobotu večer odjet. Klášter se totiž na noc zamyká, a tak se již zmíněným podařilo na poslední chvíli nestihnout včas dojet (večerní chvály byly důležitější). Tuto drobnou komplikaci nakonec vyřešil místní kněz, který našim hrdinům otevřel bránu. I když to opravdu rychle uteklo, v neděli po obědě nás čekal již jen odjezd domů. Pakliže jste pobyt v klášteře zatím nezažili, mohu vám ho pouze doporučit, je to úžasné obohacení duchovního života věřícího a v neposlední řadě také výtečný fyzický i psychický odpočinek.
Petr Kelin