V pátek 14. prosince jsme vlakem vyrazili na tradiční adventní víkendovku do Příchovic, v poměrně hojném počtu – 19 dětí a 8 asistentů. Hlavní téma bylo příznačné – advent. Cesta byla pro mnohé zdlouhavá, ale jinak klidná.
Na místě nás čekala bohatá sněhová nadílka (dosti kontrastní oproti zelené trávě u nás v Neratovicích), která potěšila nejedno srdce zejména mladších účastníků. Po zdárném zdolání kopce, na němž fara stojí, nás čekalo vybalování, úvodní hry, a také, jak jistě tušíte, vytoužená večeře. Každý den byl zakončen společnou modlitbou, po níž šli menší na kutě. Starší čekal buď další program (např. nalézt citát v Bibli, hodící se k lidem, které jsme si vylosovali), nebo ,,kmenová porada´´ o nadcházejícím dni.
Druhý den ráno po snídani přišla Smutná paní (Míša T.). Trápilo jí, že na sebe už lidé dnes nejsou moc hodní a nepomáhají si. Rozhodlo se, že jí uděláme šťastnou. Rozdali jsme si papírky se jménem člověka, kterému máme celý den dělat radost. Dopoledne, nejen děti, čekaly sněhové radovánky a bobování na nedalekém kopci. Poté děti čekal první tematický úkol, dopravit Josefa (Pavel H.) a Marii (Martinka T.) (těsně před porodem – byla vezena na bobech) k Betlému. Cesta to byla těžká, ale i přes zimu a mokré boty, se nakonec podařilo dostat svatou rodinu zdárně na místo. Pak následoval výborný oběd, vařený šéfkuchařem Kubou Z., při asistenci Filipa Š.. Po poledním klidu děti čekal další úkol. Měli se setkat s pánem z budoucnosti (hraný mnou), ve které již lidé zapomněli podstatu Vánoc i doby adventní, a pomocí natočení divadelní scénky jim to vše zase připomenout. Odpoledne následovala běhací hra na sněhové magistrále před farou. Již za tmy jsme šli na chvíli do kostela, zazpívat (s kytarovým doprovodem Jožky – anděla) k živému betlému, pak přišla na řadu vřele očekávaná večeře a také večerní program – film Vánoční koleda, který se i přes mnoho počátečních technických problémů podařilo zpustit.
Poslední den jsme započali opět snídaní a následující mší, kterou sloužil místní páter Jirka. Kluci co umí, ministrovali, a tak dobře reprezentovali dovednosti, vytříbené každonedělní službou u oltáře. Mši doprovázel i nadprůměrně kvalitní hudební a pěvecký doprovod, vedený (nejen) z našich řad. Po obědě následoval úklid fary a balení, pro mnohé náročné, z hlediska poznání a shromáždění všech svých vybalených věcí. Nakonec se vše zvládlo bez větších komplikací a mohli jsme vyrazit na cestu k nádraží. Já a Kuba jsme se postarali o závěrečné douklizení fary a odvoz batohů. Ten byl komplikován kluzkou silnicí ve spojení s kopcem, který bylo třeba vyjet. Naštěstí s pomocí 3 obětavých kolemjdoucích, kteří mi pomohli s tlačením, se kopec podařilo vyjet a úspěšně dorazit k nádraží, odkud jsme odjeli přímým spojem domů do Neratovic.
Petr Melichar
