Výlet začal setkáním účastníků v neděli 29.9.2019 v 7:45 na neratovickém nádraží. Vlakem odjíždějícím v 7:59 jsme se pohodlně dostali do pražských Vysočan. Přijeli jsme ještě před otevírací dobou Lanového centra a tak byl čas na několik her. Pro mne osobně velmi příjemných her, kdy zvláště při Bengu jsem zjistil, jak se kdo vlastně jmenuje.
V devět hodin se pro nás již brána Lanového centra otevřela a my mohli pohlédnout do výšin, ve kterých se tyčily dost zvláštní překážky. Instruktoři si nás rozdělili do několika družstev podle věku a začalo samotné vysvětlování, ukazování, prostě seznamování se s bezpečností samotného lezení. Jako první se do oblak začala šplhat Joška, náročnou trať absolvovala naprosto skvěle. Sám jsem se na stejné překážce necítil zrovna komfortně, ale nakonec i já jsem mohl říci, že jsem ji zdolal.
Bylo krásné sledovat to výšinné hemžení všech účastníků, včetně těch věkem ještě dost nízkým. Beze strachu překonávali jednu překážku za druhou. Ať to byly překážky, kde bylo třeba zapojit ruce i nohy a nebo nebezpečné překážky po kterých se přecházelo bez držení. Neustále bylo slyšet výkřiky „instruktor“ a nebo „kontrola“, to jak lezci vybízeli instruktory k prohlídce správnosti jistících prvků. Mezi dětmi snad největší odezvu měla houpačka. Houpačka byla asi i atrakcí s největším počtem spontánních výkřiků.
Myslím, že takový vrcholem, co se obtížností týče byl prapodivný žebřík, který se rozhodly zdolat Maky a Joška. Měl jsem tu čest být u toho coby jistič a sledovat tak dokonalou souhru této dvojice, která nakonec tuhle naprosto těžkou překážku zdolala.
Závěrečným bonbonkem pak byla atrakce Hawai ve stylu Tarzana. Překonat průrvu na liáně není určitě jednoduché, ale ani tato překážka bojového ducha naší výpravy nesložila.
Blížila se třináctá hodina a myslím, že nejeden z nás cítil již lehkou únavu a tak jsme začali myslet na odjezd. Odevzdali jsme vybavení a došlo ještě na společnou závěrečnou fotku.
Vlak nás všechny bezpečně dovezl zpět do Neratovic a nám nezbývá než poděkovat za krásný výlet.
