Žila jednou jedna rodina, která měla jen malý domeček. Všichni se do něj vešli, mohli v něm přespat a uvařit, ale nebylo tam dost místa na rozložení stavebnice nebo psaní domácích úkolů. Využívali tedy pohostinnosti okolí.
Děti se učily v knihovně, hrály si u kamarádů, slavnostní oběd zorganizovali ve škole. Zvykli si na to, ale stále toužili po větším domě, který by jim vyhovoval. V podobné situaci je naše farní společenství. Zajímá Vás to? Čtěte dále…
Mší svatých v Neratovicích se v neděli účastní průměrně 200 návštěvníků. Po každé nedělní bohoslužbě v lobkovickém kostele připraví jedna rodina občerstvení, na které se obzvláště děti těší možná i více, než na některé části mše :-). Po asi 15 letech je pro nás už samozřejmostí, že kávu a čaj v termoskách, upečené pochutiny i plastové hrníčky nosíme z domova a v této službě se střídáme; že je vždy potřeba vynést ven stůl a pak ho zase uklidit; že při nepřízni počasí mokneme nebo přesuneme občerstvení do kostela do úzké uličky mezi lavicemi. Zvykli jsme si na to, a i přes chybějící zázemí se naše společenství zvolna rozchází až tak hodinu po skončení mše svaté.
Naši farníci se ale nesetkávají pouze v kostele. Pro množství akcí jsme před 5 lety založili SHM Klub Neratovice, pod jehož záštitou organizujeme většinu aktivit pro farníky z Neratovic i blízkého okolí, ale i pro naše nevěřící kamarády. Zhruba jednou za měsíc jedou děti nebo mládež na nějaký výlet nebo víkendovou akci, v létě jsou ve velké oblibě tábory. Probíhají ale i aktivity přímo v Neratovicích: společenský večer i dětský karneval, zahradní slavnost, mikulášsko-předvánoční besídka a odpoledne plná her i vyrábění. Z pravidelných aktivit vyjmenujme alespoň: 5 věkových skupin dětí na náboženské výchově, společenství mládeže, 2 věkové skupiny kostelních sborů a setkávání maminek s malými dětmi. Čas od času uspořádají nějakou akci také otcové a muži farnosti. No a k tomu ještě přidejme oslavy křtin, prvního svatého přijímání, biřmování nebo životních jubileí farníků.
Není vždy jednoduché najít vhodné prostory. Někdy je třeba volit kompromis mezi vhodnější lokalitou (Neratovicemi) s horším zázemím, nebo lokalitou s lepším zázemím, kam se ale všichni nemusí snadno dostat (např. blízká vesnice s farní zahradou). Jsme vděční za všechny štědré nabídky místností od města, školy i od soukromých osob. I tak se např. stane, že je nám velkoryse poskytnut sál pro 100 dětí… ale omylem jsou zamknuté záchody. Všechny situace jsou řešitelné a daří se je zvládat. Pravidelná setkání zase probíhají po domácnostech farníků nebo v klubovnách sloužících jinému účelu, které máme „na dobré slovo“ zapůjčeny. Bylo by pěkné před každou hodinou náboženství nemuset v rychlosti přeměnit místnost na učebnu, a pak vše zase vrátit do původního stavu; nemuset s sebou vše nosit. Zvykli jsme si na to, že je často třeba znovu přemýšlet, kde co organizovat. A i přes chybějící vlastní „domov“ se setkáváme rádi a čím dál častěji, i když není jednoduché najít to správné místo.
A život ve farnosti roste, a to nejen počtem farníků či aktivit, ale i kvalitativně. Pokud se nám, společně s Vámi, podaří nový kostel postavit, máme dostatek akcí, abychom jimi nové pastorační centrum ihned zaplnili. Nestavíme budovu, pro kterou bychom následně hledali využití, potřebujeme dát překypujícímu životu naší farnosti možnost zakořenit a dále se rozvíjet. Jistě: dá se to zvládat i v současném stavu a je to určitě lepší než mít velký kostel bez farníků. Je možné přebývat po příbuzných, ale lepší je zažít „Doma je doma“. Obzvláště, když se vám rodina rozrůstá. Pomůžete té naší, aby měla vlastní domov?