V sobotu ráno jsme jeli na výlet do „Afriky“. Jeli jsme jedním vlakem. Od nádraží jsme chvíli šli a pak jsme se zastavili, abychom hráli seznamovací hry.
Potom jsme se opět vydali na cestu. Cestou jsme potkali dvě „žirafy“, které nám pověděly, že pytláci chytili lva, kterého měla všechna zvířata ráda. Museli jsme jim nasbírat listí, protože byly malé a nemohli lva zachránit. A tak jsme se seřadili do skupin a „žirafy“ nám vysvětlily smysl hry. Po okolí byly rozházeny listy, každý si pak vylosoval zvíře, které cestou k lístkům napodoboval. Ale byli tu i pytláci. Když jsme list sebrali ze země, snažili se nás chytit. Když nás chytili, museli jsme jim odevzdat lístek. Ale když jste si vylosovali člověka, tak jste jim lístek nemuseli dát. Když jste se vrátili do stanoviště vaší skupiny, zase jste si vylosovali jiné zvíře. Po hře jsme šli do restaurace si dát česnečku.
Poté jsme se znovu vydali na cestu. Za chvilku jsme potkali dvě „opice“, které nám řekly, že lev, když ještě byl na svobodě, udělal písničku, která je vždy rozveselila. Ale pytláci ji prý roztrhali a rozházeli po lese. A tak jsme sbírali kousky písničky, dokud nebyla celá. A následně jsme si ji zazpívali.
Potom jsme zase šli dál. Po cestě byl druhý oběd (buřty). Po občerstvení jsme zase vyrazili. Další zastávka byli svázaní dva „sloni“, svázaní ke kládě, a opodál spící pytlák. Rozvázali jsme slony a svázali spícího pytláka. Když se probudil, křičel na nás, ať ho pustíme. My mu řekli že nám ale musí ukázat cestu ke lvovi. On to slíbil a řekl, že se polepší.
A tak jsme šli zase chvíli dál. Pytlák se zastavili a řekl, že v hradu, který byl po cestě, drží pytláci lva. A řekl, že je musíme pochytat. Ale dřív jsme potkali „domorodce“, kteří říkali, že jim pytláci loví jejich stádo buvolů, na kterých závisel jejich život. A tak po nás chtěli, aby ty pytláky pak mohli soudit. A tak jsme honili pytláky. Byli tři. Když jsme je pochytali, dali jsme je před „soud“. Po dlouhém hlasování jsme se rozhodli, že je dáme do vězení. Pak nám pytlák řekl, že je tu ještě dalších pět pytláků, které (abychom je pochytali) nás muselo být na jednoho vždy pět. Když jsme je pochytali, chvíli jsme si hráli.
A pak jsme šli na nádraží a z nádraží vlakem domů. Moc se mi výlet líbil.
Václav Krejčiřík
Fotky zde