léto 2017
Krátký článek o táboře v Hostinném
Vážení čtenáři našeho farního webu.
Opět po roce se uskutečnil letní tábor a my bychom vás rádi, skrze tento článek, přenesli do dávných
dob Dariových.
Že nevíte, o jakou dobu jde? Čtěte dál, vše se dozvíte.
DEN 1. (sobota)
Po úmorných 8 hodinách cesty jsme plni očekávání dorazili do cíle. Špinaví, upocení, unavení, ale stále s nadějí a elánem.
Děti byly rozděleny do 6 týmů po 4 členech. Z posledních sil, které po náročném cestování zbyly, si děti vymyslely názvy svých družstev a vyrobily erby.
Nyní vám je představíme:
MODRÁSCI, KYBERVLCI, SUPERDRACI, POBERTI, KOMETY, TÝM V BOŽÍCH RUKÁCH
Nastal večer, nastalo jitro…
DEN 2. (neděle)
Po probuzení děti zjistily, že jejich dobří asistenti nejsou stejní jako předešlý den.
Dozvěděly se, že byli zakleti černokněžníkem jménem Darius.
Napsal, že bere asistentům čas a chce ho vzít i jim. Proto se každé ráno od něj dozví, kam mají jít, aby se nakonec setkali a veškerý čas, který děti mají, jim mohl vzít.
A tak se na jeho pokyn vydaly za místním vzdělancem. Ten dětem ukázal, jak si poradit s různými šiframi a předal jim vzpomínku, kterou si jeho rodina předává už po generace.
Nastal večer, nastalo jitro…
DEN 3. (pondělí)
Další den po probuzení se opět asistenti chovali podivně. Děti zjistily, že jejich zakletí spočívá v tom,
že neustále některé věci opakují. Zjistily také, že jsou začarováni od probuzení až do chvíle, kdy se ozve zazvonění budíku.
Při zákeřné ranní rutině se opět děti dozvěděly, kam mají jít a po snídani vyrazily.
Na onom místě našly divočinového muže. Řekly mu vše, co se stalo, i proč za ním dorazily a on se rozhodl, že jim pomůže. Všichni vyrazili na dlouhou cestu a divočinový muž je vedl. Během celodenní výpravy jim ukázal, jak si v lese najít a uvařit jídlo, jak vystopovat zvěř, a která zvěř je v lese nejcennější.
Unavení, avšak s vědomím, že zase o něco blíže černokněžníkovi, se všichni vrátili domů a do svých spacáků.
Divočinový muž věděl, že měl někde ve svém příbytku také vzpomínku na Dariuse, ale bohužel ji nenašel.
Nastal večer, nastala noc…
Divočinový muž přiběhl a vzbudil děti. Musel jim okamžitě říci, kde se jeho vzpomínka na Dariuse nachází. Vysvětlil dětem, že vzpomínku naleznou na různých místech po městě a tak se děti okamžitě vydaly na cestu. Rozděleny po týmech prošly město křížem krážem a ještě než začalo svítat, byly zase ve svém pelechu.
Nastalo jitro…
DEN 4. (úterý)
Opět je tu ráno, divné chování asistentů, snídaně a zvonění budíku.
V ranní rutině asistentů se objevila zmínka o dřevěných schodech. A tak se po snídani vydáváme hledat místo s dřevěnými schody.
Po chvilce pátraní dřevěné schody nalézáme a u nich další postavu… kejklířku.
Ta si poslechla, co od ní vlastně děti chtějí, a rozhodla se, že pokud jí ukáží své herecké umění a pobaví ji, pomůže jim.
Celý den se pilně cvičilo a čekalo na chvíli, kdy nás kejklířka navštíví. Večer přišla mezi nás a tak se konečně mohla opona roztáhnout. Každý tým si připravil krátkou scénku a děti při ní ukázaly svůj um.
Ten ocenila i sama kejklířka a za odměnu jim předala vzpomínku z dávných dob, kterou na černokněžníka měla.
Nastal večer, nastalo jitro…
DEN 5. (středa)
Zakletí stále trvá a ranní rutina asistentů pokračuje. Děti se dnes setkaly s rytířem, který je připraví na boj s černokněžníkem po fyzické stránce. Na oplátku však musí dohledat jména jeho předchůdců a sestavit rodokmen, který mu, jakožto urozenému rytíři, nesmí chybět.
To se dětem podařilo, a tak je po obědě čekala náročná příprava s rytířem. Ve fyzicky náročném odpoledni všichni ukázali, že jsou silní na těle i na duchu, a že jsou na černokněžníka výborně připraveni.
Rytíř dětem popřál hodně štěstí a předal jim vzpomínku svého rodu z dávných dob Dariových.
Nastal večer, nastalo jitro…
DEN 6. (čtvrtek)
Zas a zase a pořád dokola. Asistenti stále nebyli zbaveni zakletí a čas do zazvonění budíku, jakoby se prodlužoval. Ale i dnes budík zazvonil a děti se vydaly na místo, kam je Darius poslal.
Tam narazily na babku kořenářku. Ta nerozuměla tomu, proč ji děti vyhledaly, ale když jí vše vysvětlily, rozhodla se jim pomoci.
Nejdříve jim ukázala, jak potrénovat a zlepšit paměť a poté jak zbystřit své smysly. Vzhledem k tomu, že děti mají ještě dobrý zrak, zaměřila se na hmat, čich, sluch a chuť. Nakonec dala babka kořenářka všem dětem vypít lektvar, který způsobí, že se jim časem zobrazí Dariova vzpomínka z jeho mládí.
Nastal večer, nastala noc…
Jen chvíli po tom, co tvrdě usnuly, se dětem ve snu zobrazila Dariova vzpomínka.
Vzpomínka na den, kdy krátce po spojení svých životů, navždy odešla jeho milovaná Iris.
Nastalo jitro…
DEN 7. (pátek)
Počasí nám dnes nepřeje a zakletí stále nepominulo. Děti by se dnes měly setkat s Dariusem, ale vědí,
že cesta k němu nebude lehká.
Na různých místech po cestě musí překonat mnohdy nelehké úkoly, aby mohly pokračovat v cestě dál.
Vše nakonec zvládly a ocitly se tváří v tvář samotnému černokněžníkovi Dariovi.
Smál se na celé kolo, když viděl, jak ho chtějí zastavit a vzít mu čas na to, aby si mohli popovídat.
Na to ale on čas nemá! Rád si však s lidmi hraje, a proto jim dal druhou šanci v krutém boji proti sobě a jeho pomocníkům. Pokud ho porazí, daruje jim čas a můžou si s ním popovídat.
Děti vycítily velikou šanci a pustily se do boje s vervou. Vítězná nálada se přelévala z jedné strany na druhou a nikdo se nechtěl vzdát. Děti byly neúnavné a nakonec dokázaly černokněžníka i jeho pomocníky porazit. Zlost měl Darius velikou, a tak na nás seslal bouřku, že nebylo v lese téměř vidět a ani vlastního slova slyšet.
Dodržel však slovo a daroval dětem svůj čas. Řekly mu, co se o něm dozvěděly a ukázaly mu veškeré vzpomínky, které získaly. Darius, zhořklý a zaslepený nenávistí, si vzpomněl na svou milovanou Iris
a uvědomil si, že ať vezme lidem, kolik času chce, čas s jeho Iris mu to už nevrátí.
DEN 8. (sobota)
Zakletí pominulo… tedy ne tak úplně.
Zakleté cestování s ČD nikdy nepomine!
©Jakub a korektorky