Naděje, George Frederic Watts (1886)
Tento rozhovor s Pierrem Manentem, bývalým ředitelem na École des Hautes Études en Sciences Sociales v Paříži, byl pořízen novinami Il Foglio bezprostředně po vraždě katolického kněze Jacquesa Hamela muslimskými radikály Islámského státu 26. července 2016.
Il Foglio:Co si myslíte o nedávném útoku na francouzský kostel a jak ho vnímáte? Žádný kněz nebyl zabit in odium fidei (mučednickou smrtí z nenávisti k víře) od druhé světové války.
Pierre Manent:Představte si tu scénu: všední mše svatá uprostřed týdne, téměř prázdný kostel, dva farníci, tři řádové sestry, velmi starý kněz s jemnou, milou tváří, jenž je zavražděn u oltáře, na kterém zrovna slavil Kristovu oběť. Tato srdcervoucí scéna vrhá světlo na stav křesťanství v Evropě. Katolická církev žije z víry a horlivosti nepočetných, starých a mladých. To je nenávist s dvěma tvářemi: studená a syčící nenávist, opovržení třídy, jež mluví a píše; a vražedná nenávist vraždících muslimských fanatiků. Francouzi coby lidský celek nevědí, co si s církví počít, so si myslit a co o ní říkat. Prezident si pospíšil, aby vyjádřil sympatie ke „katolíkům“, avšak vzápětí změnil téma, poněvadž nevěděl, coby vlastně o katolících a katolické církvi řekl. Pouze starosta toho malého dělnického městečka, komunista, uměl promluvit o „našem knězi“.
Il Foglio:Francie vypadá vyčerpaně… Co jsou chyby Francie, zvláště té reprezentované médii a intelektuály, a co je důvodem její malátnosti?
Pierre Manent:Francouzi jsou vyčerpaní, ale především jsou zmateni, ztraceni. Nikdo nečekal, že se věci vyvinou tímto směrem… Očekávali jsme, že vstupujeme do konečné fáze demokracie, v níž budou vládnout lidská práva, více práv a ohledně dodržovaných. Nechali jsme za sebou dobu národů a dobu náboženství a od nynějška budeme svobodné bytosti pohybující se bez obav po povrchu planety… A nyní vidíme, že náboženské a jiné společenské svazky nejen přežívají, ale navracejí se s nevídanou intenzitou. Všichni to vidí a cítí, ale jak to vyjádřit, když jediný povolený jazyk je ten osobních svobod? Stali jsme se vrcholně neschopni vidět, co je správné, svýma očima. Mezitím vládnoucí třída, jež není politická nýbrž ideologická, ta, jež káže ne to, co má být uděláno, ale co má být řečeno, se ztrácí v nekonečnu „hodnot“, „hodnot republiky“, „hodnot demokracie“, „hodnot Evropy“. Tato třída byla zcela zdiskreditována v očích veřejnosti, avšak zabírá všechnu ústavní zodpovědnost, zvláště v médiích, a nikde se nevidí skupiny či jednotlivci, kteří by dávali zdání porozumění tomu, co se děje, či jak tomu čelit. Nemáme více důvěry v ty, co nám vládnou, jakož v sebe. Není to ani omluva ani útěcha, ale chyby Francouzů jsou chybami Evropanů obecně.
Il Foglio:Domníváte se, že Evropa si tuto katastrofu přivodila jaksi sama?
Pierre Manent:Katastrofu vábíme tím, že se zaprodáváme ideologii světa takového, jaký je náš nyní. Katastrofu vábíme tím, že upřímně věříme, že náboženské svazky občana nemají žádné politické důsledky či vlivy. Katastrofu vábíme tím, že z debaty o Turecku coby potenciálního člena Evropské unie zcela vylučujeme fakt, že se jedná o masivně muslimskou zemi. Katastrofu vábíme tím, že zaměňujeme povinnost zachránit topícího se člověka s povinností tomuto člověku udělit občanství naší země. Katastrofu vábíme, když ve jménu dobročinnosti či soucitu nutíme staré křesťanské země otevřít hranice všem, kdo si přejí vejít.
Il Foglio:Má francouzská civilizace budoucnost? Má křesťanství, uvězněné mezi islám a militantní sekularismus, ve Francii budoucnost? Bude západní civilizace pokračovat v udržování Evropy, či jsme svědky úpadku západních ideálů?
Pierre Manent:Nevíme, kdy zazní polnice. Nemohu vám odpovědět z pozice jakési „profesní znalosti“; mohu pouze odpovědět ve jménu „naděje“. Křesťanská naděje je založená na víře. Věřím, že uprostřed rozpadu západní civilizace, jenž už započal, se nadpřirozená povaha církve stane, paradoxně, více a více viditelná. Nenávist světa proti ní se odkryje více a více jasně. Více jasně než kdykoli předtím bude osud všech záviset na „malém zástupu“ křesťanů.
Přeloženo z angličtiny Davidem Krejčiříkem z tohoto zdroje: First Things.