Byli jsme taky na novém místě – novém pro tábor. V Uhelce (rozuměj Uhelná Příbram, vesnička o cca 500 obyvatelích na severním okraji Vysočiny), jsme byli už několikrát, ale vždycky jen na víkend. Budova bývalé školky se osvědčila svými rozlehlými prostory, kde bylo místo pro každého, stejně tak úžasně vybavenou a prostornou kuchyní a venkovní bazén také mnozí z nás ocenili. Nová byla taky táborová hra i některé děti a asistenti – Jirka, Šárka a Klára si poprvé ozkoušeli asistentování u nás na táboře. Majda, Filda a Tobík poprvé zažili, jaké je to být na táboře. Áďa se poprvé dostala na marodku a Maruška Habartová zase do role vedoucí táborové kuchyně. Poprvé jsme se ocitli v situaci trosečníků na pustém ostrově, kteří se musí postarat o svůj holý život, bojovat s krutými domorodci a zachránit nejen sebe, ale i další děti držené na ostrově násilím.
Že by tedy samé „poprvé“ zážitky? Ale kdepak. Vždyť jsme jen v našem veselém společenství trávili spolu čas: jako veselé, milující a milované Boží děti. Tak, jako tolikrát předtím na táborech i tolikrát během roku na výletech, víkendovkách a dalších společných akcích.
Fotky zde.