Rád bych taky trochu přiblížil náš letošní tábor pro ty, kdo tam nebyli.
Náš tábor začal v sobotu. Už na nádraží při odjezdu si všichni nasadili čepice a rukavice a odjeli vlakem směr severní pól (tj. Krásno). Po příjezdu do domova, kde jsme celý týden bydleli, byly děti rozdělený do čtyř družstev (Eskymo, Studení čumáčci, Hrobaři a Dravci) a vyrobily si vlajky.
V noci se samy od sebe probudily (stačilo s nima trochu zatřást) a po družstvech vyšly hledat mapu k pólu. Autem se zavázanejma očima byly dovezený na neznámý místo, kde šly za červeným světýlkem, který je dovedlo přes nehostinnou krajinu k mapě. Cestou je ještě sváděly z cesty bludičky se zeleným a modrým světýlkem. Zpátky šly po paměti.
V mapě si po celej tábor vytahovaly krůčky, jak šly směrem k pólu – buď měly štěstí a pokročily vpřed, nebo narazily na prasklou kru a musely ji obejít.
V neděli byl dopoledne zdravotní výcvik a odpoledne šly lovit soby – aby měly nějaký zásoby jídla. Našly ale akorát jednoho, kterej jim stejně utekl. Když už to chtěly vzdát, potkaly zraněnýho člověka, kterýho podle dopoledních rad ošetřily. Za odměnu jim poradil, kde se dá ulovit spousta zvěře. A tam si potom nalovily jídlo na celej tejden.
V pondělí celej den prchaly před vlky. Po cestě se přes nebezpečný území různě skrývaly a celkově si dávaly pozor. Když se odpoledne ale vlci nebezpečně přiblížili, rozhodly se s nima bojovat. V družstvu našly po lese prak, síť a nůž a společnýma silama tak mohly zabít jednoho vlka. A tak se postupem času zbavily všech.
V úterý všechny postihla sněžná slepota a tak byly od rána slepý. Tak si přes dopoledne rozvíjely ostatní smysly. A v průběhu oběda se jim po zázračnym jídle od eskymáků zrak vrátil. Jako velkej úspěch považuju, že ani po tom, co uviděly, co jedí, se neporušila naše zásada, že jídlo se nevyhazuje.
Odpoledne si za odměnu s eskymákama zahrály jejich tradiční hru – Haiki. Dva z družstva hledali ve vymezenym úseku básničky, který se naučili, pak je běželi naučit ostatní dva z družstva a ty je museli bezchybně převyprávět svejm vedoucím.
Kdo zná Dobytí severního pólu od Cimrmana, ví, že největší problém v polárních oblastech je trudomyslnost. Proto byl ve středu karneval proti trudomyslnosti.
Ve čtvrtek lovily krvežíznivý medvědy. Nejdřív přes území plný ochránců přírody pašovaly diabolky, kterejma potom zastřelily medvěda. V pátek zdolávaly poslední obtížný úseky plný nástrah k pólu. A nakonec tam všichni došly. Úspěšná cesta se pak oslavila u večerního táboráku a v sobotu se pak všichni vrátili domů.
Během tábora si nehrály jenom děti, ale samozřejmě i asistenti.
Matouš Cúth (shodu podmětu s přísudkem se snažil zachovat Pavel)
P.S. Průběh tábora vám přiblíží fotogalerie a dojmy asistentů anketa.